Ne jen houby umí zabíjet

pátek 15. leden 2016 15:56

Nezkušené mládí

Léta Páně 1973. Krásné pohodové manželství, dvě děti a v lese číhá smrt.

Jistě to každý znáte, že do manželství si přinášíte zvyky ze své předchozí rodiny. U nás doma se celé léto sbíraly léčivé byliny a pečlivě se sušily na zimní neduhy. Podběl, lipový květ, heřmánek, jitrocel. Nesměl také chybět černý bez. Vše bylo uskladněno v plátěných pytlích a zima nás nemohla zaskočit.

Povedlo se to ale jedné z těch léčivek. Při rodinných procházkách jsme objevili keř zralých bezinek. Vzpomněl jsem si, že z nich maminka dělala výborný sirup do čaje. Neváhali jsme a natrhali hned celou tašku krásných, velkých, lesklých, černých bobulí. Večer jsme je nechtěli zpracovávat a tak zůstaly na stole, na ráno.

Jistě si každý z vás vzpomene na různé kašičky z jahod, borůvek a všeho co šlo nějak rozmačkat a použít na kašičku. Zalilo se to smetanou, nebo mlékem a zasypalo moučkovým cukrem.

Můj pohled padl na bezinky. Ani jsem nevnímal, že jsou černé, tedy v barvě „exitu“. Udělám si kašičku. Manželka se na to tvářila divně, to se přeci syrové nejí. Pár bobulek jsem rozmačkal, smíchal s cukrem a mlékem, šlo to jíst.

Udělal jsem si velký talíř kašičky a po večeři to všechno snědl jako dezert. Ulehl spokojeně do postele, s pocitem dokonalého blaha.

Za hodinu přišlo nucení. Nevěnoval jsem tomu pozornost, vykonal potřebu a opět zalehl. Po půl hodině se to opakovalo. Pak se intervaly zkracovaly, až jsem byl nucený zůstat sedět na míse. Byl jsem dokonale vyprázdněný, ale ono to nekončilo.

O půl noci sedím bledý na sedátku a pomalu ze mne odcházel život. Tedy tekutiny. Naprosto čirá voda, která ve vteřinových intervalech odtékala samovolně a nenávratně z mého naprosto dehydrovaného těla. Seděl jsem a nebyl schopný ani zavolat o pomoc. Přišla v podobě strážného anděla, mojí manželky. „Co tu blbneš?“ zněla její otázka. „Seš bílej jak stěna.“

Díval jsem se na ní prázdným pohledem, bylo mi krásně, viděl jsem všechno růžově. Nechala mě na místě a začala jednat. Hrsti sušených borůvek, uvařené kroupy, litry vody, odvar z borůvek, živočišné uhlí. Ve dvě v noci se kohoutek zavřel a já začal vnímat svět. Hladina tekutin ve mně stoupla na životaschopnou míru.

Neumřel jsem, jen mi bylo celý den nějak slabo.

Odpoledne mi manželka předložila herbář léčivých rostlin, otevřený na straně popisující účinky černého bezu, tedy bezinek.

Velmi zdravé, vysoký obsah vitamínu C a jiných přírodních složek. „Vidíš, že to je zdravý!“ byla první moje reakce. „No čti dál!“  V syrovém stavu  nepoživatelné, kvůli vysokému obsahu některých silic. Kromě jiného saponinů. Po požití hrozí nebezpečí smrtelné dehydratace. Na víc kombinace mléka a cukru asi zvyšují účinek.

Poučení. Nežerte všechno, co se zdá poživatelné. I kdyby to vábilo sebevíc.

Vidíte, já ale našel laciný způsob, jak účinně vyprat obsah svých útrob. Nakonec lidi za to platí kupy peněz a ještě někde trapně leží s hadicí v otvoru. Takhle jsem to zvládl v pohodě domova.

 

Ladislav Fröde

Láďadík všem za reakci19:1416.1.2016 19:14:16
Zdeněk HosmanBezinkový čaj,21:4115.1.2016 21:41:31
V.ČechNesvádějte to na mládí, občane Láďo17:3115.1.2016 17:31:43

Počet příspěvků: 5, poslední 16.1.2016 19:14:16 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Ladislav Fröde

Ladislav Fröde

Psát budu o všem, co jsem v životě osobně prožil a jak vnímám dnešní svět. Rád bych to dělal i mírně humornou formou.

Žiju, žiju, dívám se, a zase žiju. Občas něco napíšu a zase pomalu žiju. Doufám, že mi to ještě chvíli vydrží. Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemáš, starosti nepomohou.

REPUTACE AUTORA:
8,53

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy